Film o kruté poezii a pravdě temnoty začíná na jaře roku 1978, kdy byl francouzský výtvarník a filmař Hugues de Montalembert napaden dvěma zloději a oslepen kyselinou. Umělec se po ztrátě zraku musí naučit žít uprostřed temného světa a všudypřítomných neurčitých vizuálních impulsů, které se blíží snové imaginaci.

V cestě za rovnováhou a vyrovnáním se zraněním a nově nastolenou samotou se odpoutává od svých dosavadních zvyklostí, začíná cestovat, učí se vidět jiným způsobem a zahajuje boj se společenskými předsudky. Dokument je působivým obrazem nitra člověka po ztrátě základní jistoty, kterou se řídí při orientaci ve světě i ve své práci. Je osobní meditací nad tím, jak je možné vyrovnat se se zásadní životní změnou.

Zároveň ale optimisticky vyzývá k neustálému nalézání nových podnětů pro smysluplný život, k proměně dosavadní životní cesty a varuje před propadáním neproduktivnímu smutku. Síla snímku je podtržena také zpracováním, jež přesvědčivě zaznamenává výtvarný obraz vjemů nevidomého člověka a ukazuje, jak vizuální umění může ztvárnit vnitřní a intimní lidské oblasti.