Dokument o třiceti lidech, kteří se v září 2013 vydali do Barentsova moře, aby tam protestovali proti riskantní těžbě ropy ruskou firmou Gazprom. Jejich poklidný protest ostře ukončila ruská FSB (Federální služba bezpečnosti) a následovalo několikaměsíční drama, které vyvolalo obrovskou vlnu solidarity a zájmu o dění v Arktidě.

Když loď Greenpeace Arctic Sunrise vyplula na protest proti vůbec první těžbě ropy v Severním ledovém oceánu, nikdo z lidí na palubě nemohl tušit, co přijde.

Po tvrdém zákroku ruských speciálních sil a následném zatčení s vyhlídkou na 15 let za mřížemi zaplnil příběh „Arktické třicítky“ první stránky novin po celém světě. Třicet lidí se ocitlo v samém středu hořkých mezinárodních sporů.

Z podobného protestu v předchozím roce na téže ropné plošině odešli aktivisté Greenpeace nedotčeni. Tentokrát se události vyvinuly jinak.

Ruští vyšetřovatelé před zraky celého světa obvinili členy posádky z 18 různých zemí z pirátství a výtržnictví – jedna z nejkrutějších reakcí vlády státu na činnost neziskové organizace za posledních 25 let.

Svět médií zařadil Arktickou třicítku vedle politických vězňů, jako jsou Pussy Riot nebo Michail Chodorkovský. Nicméně jejich odhodlání pokusit se zastavit těžbu ropy v Arktidě nebylo nikdy zlomeno.

Film „Black Ice“, který zahrnuje i dosud nezveřejněné a v zákulisí pořízené záběry, vypráví příběh Arktické třicítky od okamžiku, kdy vypluli protestovat proti kontroverzní ropné plošině Prirazlomnaja, o jejich zatčení, věznění ... a co se dělo dál.

2013
Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová, které byly zatčeny v březnu 2012, byly společně propuštěny z vězení v prosinci 2013. Poté veřejně prezentovaly své odhodlání se zasazovat o nápravu poměrů v ruských věznicích, nikoli však pod jménem Pussy Riot.

2014
6. února 2014 se bývalé členky Pussy Riot Aljochinová a Tolokonnikovová zúčastnily koncertu Amnesty International v Brooklynu, při kterém je pozvala na jeviště americká zpěvačka Madonna.

V únoru 2014 se Aljochinová, Tolokonnikovová a další tři členky Pussy Riot pokusily uspořádat veřejné vystoupení při příležitosti konání Zimní olympijády ve městě Soči. Při improvizovaném koncertě zpívaly píseň „Putin nás naučí milovat svoji vlast“. Toto shromáždění bylo rozehnáno uniformovanými pořádkovými hlídkami, a to s použitím klacků, obušků a slzného plynu. Několik účastníků happeningu utrpělo zranění a byli ošetřeni v nemocnici.

V březnu 2014 se Aljochinová a Tolokonnikovová staly terčem útoku několika mužů ve městě Nižnij Novgorod. Byly zde polity barvou.[62]

V červenci 2014 podaly Aljochinová a Tolokonnikovová žalobu u Evropského soudu pro lidská práva. Požadují 120 000 eur od ruského státu za morální škody způsobené vězněním.

V listopadu 2014 se český prezident Miloš Zeman označil Pussy Riot za „pornografickou skupinku“, která je podle něj vinna „minimálně trestným činem výtržnictví v pravoslavném chrámu, nehledě na to, že jedna její členka se účastnila veřejné soulože v pokročilém stadiu těhotenství.“ Vzápětí se Zeman zeptal moderátora, zda ví, co je to „passy“ (moderátor ihned opravil nesprávnou výslovnost), a hned si sám odpověděl: „Kunda. V textech této skupiny je kunda sem, kunda tam, opravdu dokonalý případ politického vězně jako vyšitý“. (Ve skutečnosti se ale v žádném textu Pussy Riot ani jednou nevyskytuje anglické slovo "pussy".) Ve stejném rozhovoru vyjmul z kategorie politických vězňů také Michaila Chodorkovského.

Asi deset dní nato se Aljochinová a Tolokonnikovová (druhá jmenovaná byla terčem Zemanova nařčení z veřejného souložení) během své návštěvy Velké Británie vyjádřily k Zemanovým výrokům. Pro deník The Guardian prohlásily, že Zeman je jedním z evropských levicových politiků, kteří údajně nerozumí dění v Rusku. Dále uvedly, že Zeman nerozumí punku, pročež by se k jejich produkci neměl vyjadřovat, a na závěr jeho výroky označily za chování „typického patriarchálního hlupáka“. V rozhovoru pro Českou televizi se vyjádřily diplomatičtěji: „Je dost zvláštní, že český prezident neviděl rozdíl mezi kontrakulturou a alternativní kulturou, kterou je také punková kultura, a oficiální kulturou, v níž se pohybuje on.“ Prezident Zeman kontroval výzvou českým médiím, aby zveřejnila dle jeho soudu „pornografické“ fotografie Tolokonnikovové z roku 2008 při happeningové souloži v Národním biologickém muzeu v Moskvě. Tato akce však s Pussy Riot přímo nesouvisela; šlo o akci street-artové skupiny Vojna, jejíž členkou Tolokonnikovová tehdy byla. Při této akci Tolokonnikovová skutečně souložila ve vysokém stupni těhotenství se svým mužem, a to před transparentem skupiny za přítomnosti asi 12 dalších osob a fotografa.

Ocenění
Skupina byla v září 2012 nominována na cenu Andreje Sacharova, která se uděluje osobnostem zasazujícím se o lidská práva a svobodu. Na ocenění je doporučili poslanci Evropského parlamentu, který cenu uděluje. Cenu však skupina nakonec nezískala.

V roce 2014 získala skupina Cenu Václava Havla za kreativní disent.

Film
V roce 2013 byl o skupině natočen britsko-ruský dokumentární film Pussy Riot: A Punk Prayer (rusky Показательный процесс: История Pussy Riot) režisérů Mike Lernera a producenta Maxima Pozdorovkina. Zabývá se především průběhem soudního procesu s Pussy Riot a obsahuje také rozhovory s rodinnými příslušníky členek skupiny. Dokument je jedním z 15 nominovaných na ocenění Oscar za nejlepší dokumentární film 2014. Byl také odměněn zvláštní cenou poroty v kategorii dokumentární světový film na americkém festivalu nezávislých filmů Sundance.

České překlady názvu kapely
Časopis Týden přinesl několik možných překladů názvu kapely do českého jazyka. Možnými překlady jsou například: Kundí virvál, Kundí rachot, nebo Vzpurné číči.