Americký režisér Peter Bogdanavich složil v Bijásku z roku 1976 hold začátkům kinematografie: příběh dvojice přátel Lea a Bucka, svázaných obdivem k půvabné herečce Kathleen i posedlostí ve vytváření filmových příběhů, situuje do 1et 1910-1915. Začátek příběhu postihuje období, kdy malé, nezávislé výrobní společnosti musely bojovat proti velkým firmám, spojeným v Patentní společnosti. Ta likvidovala konkurenci velmi nevybíravými prostředky, včetně násilí. Bogdanovich zaznamenává rovněž první snahy tvůrců o uměleckou nezávislost na producentovi, vznik mýtu filmových hvězd, počáteční náhodné objevy v oblasti filmové řeči, a1e i protiklad sériově, "tovární" výroby filmů a nadšení jednotlivců, kterým stačila ke štěstí kamera a filmová surovina. Příběh koněí po premiéře Griffithova Zrození národa jež je pro hrdiny "začátkem světa". Z filmu - pouťové zábavy, provozované v laciných bijáscích, se stává umění. Hrdinové pochopí nejen dosah tohoto přelomu, a1e znovu získají víru ve svoji práci, která sfice nikdy nedosáhne Griffithova mistrovství, a1e uspokojí touhu publika po příbězích. - Ve shodě s tímto vyzněním je Bijásek především komedií, inspirující se jak odkazem němé grotesky, tak filmy Johna Forda, Allana Dwana či Raoula Walshe. Obrazově je film příjemnou podívanou ve stylu oblíbeného retro, k němuž se ostatně dobou svého vzniku váže. - Na rozdíl od nadšených průkopníků, o nichž vypráví, brzdí režiséra jeho až přílišná poučenost, která mu dovoluje hovořit zasvěceně o tématu a podat ho divácky přístupnou formou, ale zároveň mu brání překročit meze jisté popisnosti, ústící nadměrnou rafinovaností v akademičnost. Přes to je Bijásek kvalitní podívanou, která potěší zvláště milovníky inteligentních komedií.