Název filmu odkazuje k místu, které je turistickým rájem v gruzínských horách. Ve filmu dokumentaristky Salome Jashi se ale setkáváme s místem, které je pravým opakem Bakhmara. Oprýskaná cihlová budova stojící u silnice, po které projede stěží několik aut za den, se navzdory přáním jejích obyvatel v turistických průvodcích sotva objeví –přesto, že zde stojí vyšperkovaná restaurace se zářivě zelenými a oranžovými zdmi a prostřenými stoly. Místo zákazníků do ní ale nakoukne jen znuděný pes, v lepším případě dvojice uprchlíků či opoziční kandidát, snažící se místní přesvědčit o nutnosti změn ve vládě. Mikrosvět restaurace představuje jakýsi zmenšený model Gruzie a odkazuje tak trefně ke stagnující politické situaci v zemi. Z dlouhých a kompozičně propracovaných záběrů na nás dýchá strnulé bezčasí a touha místních lidí po jakémkoli vnějším podnětu, který by je z něj vytrhl.