„Neexistuje něco jako vrah – pouze lidé, kteří zabíjejí,“ těmito slovy vymezuje režisér Cristi Puiu svou pečlivou studii soudobé rumunské společnosti i činu tak fatálního, jako je vražda. Středem pozornosti je dvaačtyřicetiletý Viorel, jenž prochází trudným životním obdobím, které ho dovede až k zabíjení, aniž by bylo zřetelné, zda jsou to právě rozvod a neshody s blízkými, co ho přiměje ke střelbě.

Snímek usiluje o demytizaci aktu vraždy a ukazuje ho jako něco, na čem opravdu není pranic spektakulárního, podobně jako není nic obdivuhodného na člověku, který se vraždy dopustí. Autor postavy nepsychologizuje ani nenaznačuje, kam budou směřovat. Záměrně nedramatické vyprávění přispívá k celkové nejistotě a napětí. Viorel svým chováním sice nevyčnívá, ale zároveň budí dojem trvalého vytržení z reality. Anebo je mimo realitu celá společnost?