„Kdyby i vás někdo odsuzoval kvůli nám, kteří jsme odjeli, nevzpomínejte na mě ve zlém. Nemohla jsem jinak," píše ve svém dopise na rozloučenou v roce 1944 Finka Kaisu. Finsko tehdy rozvázalo spojenectví s fašistickým Německem, které začalo stahovat ze země na dvě stě tisíc svých vojáků. Několik stovek finských žen a dívek se tehdy rozhodlo opustit vlast s nimi. Čekala na ně strastiplná cesta, na jejímž konci mohlo být buď nejisté přijetí v nepřátelském Německu, nebo složitý návrat do vlasti, kde je za odchod s Němci zatracovali. Pamětníci Elma, Roosa, Terttu, Kaisu a Frans jako by si své příběhy vyprávěli sami pro sebe.

Před zrcadlem, u okna, na loďce uprostřed jezera. Kamera se stává jejich tichým společníkem a v zamlžených obrázcích z divoké finské přírody a následně válečné Evropy se vypravuje na melancholický výlet do jejich vzpomínek. Formálně brilantní snímek plynoucí v příjemně pomalém tempu se zamýšlí nad tématy, jako je smíření s minulostí a odpuštění.