Známý korejský režisér Kim Ki-duk se po filmu Sen (Bi-mong, 2008) odmlčel. Ve filmu Arirang, naprosto ojedinělém autorském díle, namířil tentokrát kameru na sebe: je svým vlastním scenáristou, režisérem, kameramanem i interpretem. Daleko od města, kde už léta přebývá v primitivním domku, se tvůrce odhodlal vyjít na veřejnost se zpovědí až drásavě upřímnou. Hovoří tu o své neobvyklé cestě filmaře-samouka, o svém vzestupu na pozici předního představitele jihokorejské kinematografie v zahraničí i o příčině rozhodnutí všeho nechat a stáhnout se do ústraní. Nejde tu ale jen o výlevy osobních depresí a pochybností: valnou část tohoto vyznání představují otázky po smyslu tvorby, jež Kim Ki-duk-poustevník klade Kim Ki-dukovi-filmaři, který mu odpovídá na monitoru, zatímco vše komentuje s ironickým pohledem třetí Kim Ki-duk. Nejen tento projev režijní invence, ale i barevné pojetí filmu svědčí o mimořádném talentu tvůrce, možná trochu sentimentálního, ale zjevně připraveného opustit život poustevníka a vrátit se k práci.