FilmHERBÁŘ staví v sledu pocitových obrazů a reflexí analogii mezi botanikou a filmem, když uchovávání a popis přírodnin spojuje s lidskou pamětí vepsanou do filmového materiálu a procesu jeho záchrany. Díky poetické konstrukci vzniká z přemítání nad duchovním a materiálním dědictvím svébytný mnohovrstevnatý útvar, stojící na pomezí eseje, dokumentu a experimentu