Nesmrtelný příběh ženy, kterou zahubila láska. Osud Anny Kareniny je díky románové předloze Lva Nikolajeviče Tolstého všeobecně známý, ale režisér Joe Wright z něj přesto dokázal vytvořit naprosto unikátní zážitek. Podařilo se mu to už v adaptacích dalších literárních klasik, Pýše a předsudku a Pokání, a v tandemu se scenáristou s českými kořeny Tomem Stoppardem (Zamilovaný Shakespeare) to vyšlo i tentokrát. Stvořili film, jehož obrazy jsou tak silné a působivé, jako emoce, jež zachycují.

Anna Karenina (Keira Knightley) žije v lehce unaveném manželství s vysokým vládním úředníkem (Jude Law), s nímž má malého syna, a její pověst mezi petrohradskou smetánkou nemůže být lepší. Během cesty do Moskvy, kam jede navštívit bratra (Matthew Macfadyen), potká hraběnku Vronskou a na moskevském nástupišti se seznámí i s jejím synem (Aaron Taylor-Johnson), mladým ambiciózním důstojníkem. Letmé setkání stačí k tomu, aby mezi nimi přeskočila jiskra, která se záhy promění v požár, který ani jeden z nich nedokáže a ani nechce uhasit. Chtějí se „jen“ svobodně milovat, ale carské Rusko konce 19. století je vůči podobným excesům velmi netolerantní a umí to dát patřičně najevo.

„Ten příběh je pořád strašně aktuální. Lidé stále touží po tom, co mít nemůžou, narážejí přitom na pravidla a konvence a mají problémy vyjadřovat své nejniternější city,“ říká představitelka Anny Keira Knightley. Věčná platnost příběhu je zároveň důvodem, proč existuje tolik jeho filmových a televizních adaptací. Nebyl by to Joe Wright, kdyby se nepokusil zvolit jiný přístup a nenatočil film způsobem, který je originální, odvážný a omračující, ale nezapomíná přitom vyprávět. „Srdcem příběhu je lidské srdce. Vždycky mě fascinovala, láska, její rozličné podoby a to, jak dokážou být zamilovaní lidé upřímní,“ dodává režisér Wright.