Po 34 letech, během nichž pracovala jako pokladní v kině na předměstí, se Anitě ze dne na den zhroutí svět. Když se vrátí z nucené dovolené, nemá už kudy vstoupit do své minulosti. Místo okénka s vázičkou nachází obrovské zbořeniště, kde předení promítačky nahradil motor bagru. Staré kino neodpovídalo představám nového majitele, a proto dal budovu strhnout, aby se uvolnil prostor pro multiplex. Padesátnice Anita je přinucena předčasně odejít do důchodu, protože její věk rovněž neodpovídá představám moderní doby. Po 2424 filmech, které pokladní nahrazovaly její vlastní prožívání života, není schopna se vzpamatovat z šoku. Náhodný milostný vztah a naděje s ním spojené znamenají pro Anitu mezník, který jí pomáhá udělat tlustou čáru mezi minulostí a budoucností.