Georges a Anna jsou osmdesátníci, ale ještě nepociťují tíhu let. Oba vyučovali hudbu a z jejich živého rozhovoru po návštěvě koncertu je patrné, že je vždy spojoval soulad. Jejich dcera žije s rodinou v cizině. Jednoho dne postihne Annu výpadek paměti, první signál onemocnění. Georges se tak octne před tvrdou zkouškou. Ač sám starý a zesláblý, odmítá řešení navrhované pragmatickou dcerou. V době, kdy se pojem láska často kryje s představou sexuálního uspokojení, natočil Michael Haneke film o staré dvojici, která nepřestala cítit skutečnou lásku ani po dlouhém soužití. Bez ní by Georges nemohl o Annu pečovat doslova do posledního dechu. A jeho závěrečný akt, jakkoli extrémní, nelze chápat jinak než jako projev lásky. Meditace o stáří a umírání nemůže být veselá, ale díky tvůrci a představitelům je nezapomenutelná.