Snímek z čečenské fronty inscenoval ruský režisér Alexandr Sokurov jako „carsky“ konejšivou filmovou meditaci, kdy nad politikou vítězí metafyzické obrazy všedního dne. Stále čitelnější ambicí Alexandra Sokurova je umístit do středu svých snímků figury jako zástupné symboly své vlasti. Obsazením sopranistky Galiny Višněvské, skutečné ikony nejen ruské kultury, dotáhl své záměry ve filmu Alexandra k určitému vrcholu. Hlavní hrdinka (korpulentní dáma v letech), přijíždějící na návštěvu za svým vnukem na čečenskou frontu, je zřetelnou personifikací Matičky Rusi. V poničené pustině ohledává střepy rodinných vazeb i ničivého regionálního konfliktu. Přestože jde o snímek s válečnou tematikou, je v něm zakleta velká konejšivá síla.