Adama Eva 2001 je milostný příběh první lásky dvou patnáctiletých, kteří žijí na jednom nepřívětivém pražském sídlišti a přesto, že svět kolem nich, v jejich rodinách, ve škole, může být někdy krutý, oni se mají rádi a jejich láska všechno překonává. I když první láska většinou nepřežije první okamžiky dospívání, je v lidském životě nějakým způsobem konečná a definitivní, v člověku vždycky nějakým způsobem zůstane natrvalo.

I když už je reálně mrtvá, existuje ve fantazii. Mnohdy ta přežívající hodnota ve fantazii je pro člověka mnohem důležitější než to, jakým způsobem skončila či jaká je vůbec její reálná determinace v životě. Já jsem se nějakým způsobem snažil vzpomínat na své první lásky, a zároveň jsem se pokusil zachytit tu touhu mít někoho rád, touhu po tom, aby ta láska přežila a zůstala v nás. Záměrně je to trošku naivní, protože vnitřní svět člověka, který první lásku prožívá, do určité míry naivní bývá.

Ta naivnost a čistota jsou někdy největší z hodnot, které jsou v první lásce samotné obsaženy. Láska, jakmile se příliš intelektualizuje, komplikuje, příliš racionálně zakotvuje v existující realitě, se tím oslabuje. Čím víc je otevřenější, přímá, bezbranná a často třeba i bezradná, tím je silnější, přežívá a tím se to pouto zdá i pak hodnotnější. Okolo tohoto tématu jsem se snažil cupitat, hrát si s ním, abych z toho měl radost, abych cítil kouzlo té první lásky...

Nejde tu o klasický příběh, ale spíše snaha o zachycení určitého kouzla, atmosféry první lásky. Ta je samozřejmě vždycky zakotvena v nějakém příběhu, ale samotný příběh není tak důležitý jako ten prožitek, který láska nabízí.