Režisér Imamura prostřednictvím příběhu mladého rolníka Gendžiho a jeho ženy Iné zachycuje v působivém panoramatickém obrazu období let 1866 až 1868, jež patří k nejbouřlivějším v novodobých dějinách Japonska. V té době na sebe soustředili nejvyšší moc šógunové z rodu Tokugawa. Byli to vojenští náměstci císaře, který byl sice teoreticky absolutním vládcem, ale fakticky zůstal bez vlivu. Kolem roku 1866 vrcholily boje mezi přívrženci šogunátu a jeho odpůrci z řad šlechty a vznikající buržoazie. Eidžanaika! Proč ne! Tento výkřik, s nimž davy zaplavovaly ulice, dal název celému hnutí odporu . V roce 1867 došlo k svržení posledního šóguna Tokugawy, k nedokončené buržoazní revoluci Meidži a k obnovení moci císaře. Tím se stal Macuhita. Meidži dostalo později i druhý význam: označuje údobí tohoto císaře (1868-1912), kdy probíhal vývoj Japonska od feudálního státu ke kapitalistické velmoci.