Film se snaží přiblížit obraz zvuku a zvuk obrazu. Skrze dílo Johanna Sebastiana Bacha poznáváme, že naznačený vztah lze vytvořit. Ačkoli můžeme vysledovat dvě linie vyprávění - život Johanna Sebastiana Bacha a zkoušení jeho hudby v současnosti – ty jsou pouze kostrou nemající valného významu. Ve filmu se téměř nemluví, protože důležitý je jiný zvukový vjem. Jak je v Portabellaových filmech obvyklé, i zde se slučuje zdánlivě neslučitelné. Řidiči kamionů se věnují interpretaci Bachova díla, trhovci balí zboží do jeho notových partitur a slepci jsou těmi nejlepšími interprety. Bach, Mendelssohn a Ligeti prostřednictvím svých děl vytvářejí architektonickou strukturu. Ta je klenbou spojující 18., 19. a 21. století.