Martin Zach byl 28. 8. 2009 zvolen Mužem roku. O den později se mu na rybníku Kačák v rodném Vrchlabí změnil život. Při exhibičních skocích dopadl špatně do vody a ochrnul. O té doby do dnešních dnů zná jen prostředí nemocnice nebo rehabilitačního zařízení. Jeho prognóza zněla velmi špatně, celkové ochrnutí, pohyblivost pouze hlavou. Nechtěl tomu uvěřit ani po hospitalizaci a operaci v Hradci Králové, kam ho rovnou z Kačáku dopravil vrtulník záchranné služby, ani v Motole v Praze, kde ho čekala reoperace páteře a několikaměsíční pobyt na spinální jednotce. Dřel, neustále dokola cvičil a po malých krůčcích se dostával k vysněnému vozíčku. První týdny na něm byly krušné. Měl sílu v levé ruce, v pravé téměř vůbec. Narážel neustále do zdí, nebyl schopen korigovat vozík a určovat sám sobě cestu.

Lékaři jeho úspěchům nevěřili, nechápali, kde v sobě bere tu sílu, optimismus a přesvědčení. Zlepšení jeho stavu pro ně byl malý zázrak. Učil se znovu psát, oblékat se, nasedat do auta, ovládat alespoň částečně vozíček. Nad vodou ho držela a drží představa, že se jednoho dne zvedne. Ani dnes není ochoten připustit jinou variantu. Cvičí pořád, jeho život je rehabilitační ústav v Kladrubech, neuvěřitelný optimismus, velká podpora rodiny a taky touha zvítězit. To ho nejspíše, jako bývalého profesionálního sportovce žene dopředu. I on sám přiznává, že je zvyklý vyhrávat a jinou variantu vůbec nepřipouští. Už letos by se chtěl vydat na svah na svých milovaných lyžích, i když upravených pro handicapované sportovce, a sjet svah. A taky přiznává, že bude bojovat, protože nemá rád smutné konce.