Roger navrhuje počítačové hry. Anita navrhuje luxusní módu v salónu démonické Cruelly De Vil. Bez přičinění svých psů by se ti dva v obrovském Londýně nikdy neseznámili. Naštěstí se Rogerův dalmatin Pongo na první pohled zamiloval do Anitiny dalmatinky Perdy a i když jeho vzplanutí zpočátku přineslo majitelům několik roztomilých nepříjemností (jako například podzimní koupel v jezírku uprostřed parku), všechno se rychle v dobré obrátilo. Zalíbení v sobě totiž našli nejenom dalmatinové, ale i Roger s Anitou. Je po svatbě.

Zatímco Anita je teprve těhotná, Perdy už povila hromadu roztomilých štěňátek. Všichni jsou šťastní a film by v tu chvíli mohl skončit, kdyby do děje razantně nevstoupila ďábelsky proradná a zlá Cruellla. Již dávno ztratila zdravý rozum a místo srdce má nejspíš kus chladného mramoru. Od jisté doby je posedlá zvrácenou touhou po kožichu z jemných kůžiček štěňátek dalmatinů. A protože Roger a Anita odmítli nově narozené miláčky prodat, poslala Cruella své dva přihlouplé nohsledy, aby flekaté drobečky unesli přímo z pelíšku.

Ďábelská Cruella má nyní už devětadevadesát štěňat a to bohatě stačí na kožich i s vlečkou. Zatímco si hrůzostrašný ras brousí svoje nádobíčko, zasněženou krajinou se mezi venkovským domácím zvířectvem nese zoufalé SOS. Přece nenechají povraždit tak roztomilá štěňátka...