Tam, kde je srdce
Typ:
film
Žánr:
komedie, drama
Délka:
107 min
Motto:
Příběh o vykoupení, odpuštění a odvaze tváří v tvář nepřízni osudu...
Země:
USA, 1990
Po autobiografickém válečném snímku Naděje a sláva (1987) natočil britský režisér John Boorman v americké produkci komedii Tam, kde je srdce, jejíž scénář napsal spolu se svou dcerou Telsche. Také v tomto filmu má většina postav reálnou...

Popis

Po autobiografickém válečném snímku Naděje a sláva (1987) natočil britský režisér John Boorman v americké produkci komedii Tam, kde je srdce, jejíž scénář napsal spolu se svou dcerou Telsche. Také v tomto filmu má většina postav reálnou předlohu, z okruhu režisérových nejbližších rodinných příslušníků a spolupracovníků. Téma snímku je však určeno existenciáními problémy dnešní mladé generace.
Milionář Stewart McBain je jednoho dne tak popuzen rozmazleností svých tří již dospělých dětí, že je bez varování vykáže z domu a donutí je, aby se staraly samy o sebe. Sourozenci Daphne, Chloe a Jimmy musejí podstatně slevit ze svých naivních ideálů a zejména z hmotných nároků, odměnou je jim však silný pocit rodinné sounáležitosti poté, co otec vlivem burzovních machinací ztratí veškerý majetek a začne sdílet osud se svými dětmi a jejich přáteli.

Děj filmu byl - zřejmě z komerčních důvodů - přenesen z původně zamýšleného Londýna do newyorského Brooklynu. Tak jako v drtivé většině Boormanových snímků i zde má pro děj podstatný význam spektakulárně zachycená destrukce - viz hroutící se budovy ve filmech Chyťte nás, můžete-li (1965), Peklo v Pacifiku (1968), Leo poslední (1970), Vymítač ďábla II: Kacíř (1977), Naděje a sláva, nebo prolomení přehradní hráze ve snímku Smaragdový les (1985). Režisér se v této souvislosti přiznává k silnému zážitku z dětství, kdy jeho rodný dům byl zničen během náletů za druhé světové války. Samu destrukci Boorman nahlíží jako pozitivní akt, který má svůj poetický rozměr - člověk se jím zbavuje své závislosti na hmotném blahobytu. Právě demonstrace režisérova "ekologického" postoje, odmítání civilizačních vymožeností a až prvoplánové zdůrazňování důležitosti mezilidských vztahů jsou však v Boormanově komedii bohužel slabinou.

Vizuální stránku celého filmu doplňují pozoruhodná výtvarná díla Timny Woollardové, kombinující fresky s malbou na lidském těle a odkazující na známé maliřské osobnosti (Manet, Van Gogh, Picasso, Magritte). Woollardová, dcera výtvarníka Tonyho Woollarda, který je autorem výpravy dvou starších Boormanových filmů, byla ostatně vzorem pro jednu z postav, výtvarnici Chloe. V kvalitním hereckém obsazeni zaujme Christopher Plummer coby starý filozofujíci bezdomovec Špína (připomínající moderní variací čaroděje Merlina z Boormanova Excaliburu).