Popelka vyrůstala po smrti své maminky s macechou a dvěma nevlastními sestrami, které jí neustále trápily, dělaly jí naschvály a ona jim musela sloužit. Byla samé mozole, chodila věčně umazaná od sazí a tak jí v domě neřekli jinak než popelko. Tatínek byl už starý a tak se nebohé Popelky ani neměl sílu, natož odvahu zastat. A tak Popelka žila jako služebná. Byla hodná, skromná a hezká, jenže, co jí to vše bylo platné? Byla děvečka, nikdy se nepodívala ani do města, pořád měla dost práce a kdyby čas byl, tak by si na ni macecha nějakou práci vždy vymyslela...

Tato pohádka je jednou z nejznámějších českých děl, dokonce jí v Německu dávají každý rok na Vánoce. Je kouzelný útěk do fantasie, kde se z ošklivého kačátka stane krásná labuť, z chudé dívky princezna.