James Ivory patří k těm tvůrcům, kteří věnují mimořádnou péči evokaci atmosféry určité epochy. Mohli jsme se o tom přesvědčit zatím jen u filmu Bostoňanky. Režisérův snímek Divoký večírek (1975) patří do vlny retrofilmů z počátku 70. let; stejně jako např. Den kobylek nebo Poslední magnát se vrací k jednomu z největších amerických mýtů - k zlaté éře hollywoodské továrny na sny. Je však konkretnější (vychází z dobové epické básně Josepha Morcura Marche) a kritičtější: proto také měl značné problémy s cenzurou a byl krácen a upravován. Režisér vidí Hollywood jako divoký večírek, kde se pod třpytem pozlátka schovává bída, zkaženost a pýcha. Příběh fiktivní hvězdy němého filmu připomíná osud Fattyho Arbuckla: Jolly Grimm, kdysi jeden z nejoblíbenějších komiků němé grotesky, stárne a publikum na něj s příchodem zvuku a lepších kolegů zapomíná. Připraví svůj comeback a pozve do své přepychové vilyhollywodskou smetánku, aby ho předvedl. Mnoho pozvaných však dá před jeho večírkem přednost "prestižnější" zábavě. Ani komikův pokus přehrát se do vážnější polohy není přijat. Jollyho dlouholetá družka Queenie podlehne kouzlu začínajícího "valentinovského" milovníka a komika opustí. Kalné ráno vyústí v kocovinu a krvavou tragédii… Vyprávění je podáno jako vzpomínka postřeleného scenáristy Jamese Morrisona, popisujícího průběh večírku v básni. - Snímek zaujme brilantním popisem atmosféry, do níž výrazně zasahují taneční a pěvecká čísla. Vedle Jamese Coca (Grimm) překvapí Raquel Welchová jako Queenie.