Michael Raines, hlavní hrdina krimiseriálu Vize zločinu, chtěl být původně spisovatelem detektivek. A pravděpodobně by na to asi i měl – jeho představivost je divoká, disponuje značně břitkou, cynickou vyřídilkou a zatímco místo svalů pobral především eleganci, jeho mozek je vždy připraven porvat se i s tou nejpodivnější zapeklitostí. Jenže z Rainese se dřív stal detektiv losangeleského oddělení vražd. Pravda, všichni kolegové ho měli vždy za podivína. Ale spral to ďas, třináct let patřil společně s parťákem Charliem k nejlepším z jednotky a takovým esům se ledacos odpustí.

Jenže pak Charlie zemřel a Raines tak ztratil „katalyzátor“ svého nevšedního talentu, s nímž se sám jen velmi obtížně vyrovnává. A navíc o něm nesmí nikomu říct. Kdyby to totiž udělal, s největší pravděpodobností by se během mžiku dočkal svěrací kazajky. Uštěpačný Raines totiž vidí mrtvé lidi. Nikoli však duchy, kteří by mu možná alespoň byli schopni radit na cestě za svými vrahy. Detektivovi se před očima zobrazují oběti zločinů takové, jak si je on sám představuje. Jsou to prostě vize. Především díky těmto smysluplným halucinacím ale Raines nakonec vždycky zvítězí. A to v unikátním stylu, který víc než většinu současných kriminálek připomíná svou neakčností a akcentem na dialogy hlavně starou dobrou detektivní školu Raymonda Chandlera.