Románový cyklus Marcela Prousta Hledání ztraceného času je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye.

Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu Hledání ztraceného času - Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin.

Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu. V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871-1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě část jeho epopeje, z nichž jedna je právě Čas znovu nalezený, vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo Hledání ztraceného času patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl.