Když velká japonská filmová studia oslavují kulatá výročí svého vzniku, zpravidla natočí pompézní film, jímž vzdají hold své předchozí tradici. Naproti tomu veterán japonského filmu Kaneto Šindó u příležitosti 50 let od založení své produkční společnosti Kindai eiga kjókai (Společnost moderního filmu) vytvořil komorní sebereflexivní snímek, kterým vzdal hold mistrovskému herci vedlejších rolí Taidžimu Tonojamovi, jenž hrál ve většině jeho filmů. Taidži se i přes své cenami stvrzené herecké kvality považoval za hereckého nádeníka, který jen pomáhá zazářit druhým, a film ho vyobrazuje jako obyčejného bodrého chlapíka se slabostí pro ženy a pití. Film prokládá hranou rekonstrukci Taidžiho úsměvně svérázného života s ukázkami z jeho rolí v Šindóových filmech. Vše jako pamětnice a současně i fiktivní Taidžiho svědomí komentuje Šindóova dvorní herečka a manželka Nobuko Otowa.